TWiiNS feat. Flo Rida – One Night Stand

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nemůžu uvěřit, že jsem na blogu ještě nepsal o TWiiNS. Tyhle dvě Slovenky totiž přinášely vždycky mdlou diskošku a místo normálního hraní dělaly spíš takové to pozlátko na firemních akcích, někde se představuje nová kolekce kabelek, tak nám teď jako kulturní vložka, drazí přátelé, zazpívají TWiiNS. A lup tam playback a dvacet minut holky na pódiu mezi roll-upy. Nevyčítejme jim, že to dělají, pokud si to lidi zaplatí, mají to mít. Druhá věc je obsahová stránka repertoáru a především hraní si na světovost, kterou se nám snaží s novým singlem podsunovat. Pojďme si to pustit:

Bráno čistě měřítkem návštěvníka diskotéky, asi to má nějakou hodnotu. Bezpochyby je to o třídu výš než Mr. Vee. Ale jinak? Opět disko bez obsahu, přeplácané aranže tahající za uši a ty holky se sice snaží, ale celé to působí spíš jako rutina než mezník v kariéře. Což je taky dáno tím, že jde pořád o slovenskou, nikoliv americkou produkci. Všimněte si třeba, že polovina záběrů evokujících léto se odehrává pod zataženou oblohou, včetně těch u bazénu. Tohle by si Mickey Finnegan pohlídal. Ale nejsou prachy, hotel máme do zejtra, musíme točit. Product placement samozřejmě nesmí chybět, tak si mezi sebe strčte balon a tancujte. Jak máme tancovat, když musíme mezi boky držet balon? To je jedno, prostě se nějak vrťte, ať je tam vidět to logo.

Bezpochyby nejzajímavější je spolupráce s raperem jménem Flo Rida. To samozřejmě je známé jméno, na druhou stranu je to i fachman, co dostal od slovenské produkce zaplaceno a výměnou jim něco za dvě hodiny zablekotal ve studiu. Je totiž absurdní, aby si sám dívky na základě staršího repertoáru vybral.

A teď přichází stará známá písnička. Zatímco Flo Rida už si jejich jméno druhý den asi nepamatoval, holky teď rozjíždí hru na světovost. V článcích se píše o tom, jak mají díky tomu prorazit v Americe, jaký je to úspěch, jak to otvírá bránu do světa. Snůška bulvárních keců, holky nasedly na letadlo, vrátily se do Bratislavy a zase jedou po staré ose – tuhle zpívají v poker clubu, támhle na párty časopisu Playboy, pak se objeví na přehlídce svatebních šatů. Tak já nevim, co teda ta Amerika? A tady se vracíme k samému začátku, spolupráce s Flo Rida (Flo Ridou?) byla prostě klasický vypočítavý tah, marketingová vějička, jak dodat sám sobě trochu toho západního pozlátka. Na návštěvníky diskoték to může fungovat, ti si chtějí akorát zakroutit zadkem. Ale novinář tohle musí prokouknout a místo chvalozpěvů na průnik dvou Slovenek do hitparád v USA by si měl uvědomit, že je všechno při starém – zítra pějí na playback někde v poker clubu v Plynárenské ulici. Flo Rida neFlo Rida.

No a masakrózní tečka na závěr. Produkci obstaral Johnny Kortis. Pamatujete? Ano, to je kluk, co má na svědomí tuhle perlu.




Rapway – Vysaj mne

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nedá se nic dělat, opět se vrátíme ke klukovi, který si říká Sunalchemy. A aby to nebylo málo, opět se podíváme na jednoho z řady wannabe hip hoperů. Poslechneme si kluky, kteří si říkají Rapway a protože svět je malej a hudební rybníček je ještě menší, Sunalchemy si je někde odchytl a začal jim dělat produkci. Rapway jsou rebelové všech rebelů a pimpové všech pimpů, proto se nebojí žádných témat a vypustili do světa singl o orálním sexu. Hostuje v něm Suzanne Siren, kterou znáte z kapely Sunalchemy.

Těžko říct, co vedlo k natočení takové skladby. Nejsem puritán, ale přecijen se nabízí otázka, jestli tak obrovská sexuální otevřenost není spíš reakcí sexuální frustrace. V šestnácti jsem si myslel, že když budu mluvit hodně o sexu, tak sex přijde za mnou. Dneska už jsem velkej kluk. Rapway jsou velcí kluci. Ale jejich projev je poněkud pubertální. Jasně, můžeme tvrdit, že každý rapuje o tom, co chce. Co cítí. O tom žádná. Ale nabízí se otázka, jestli se právě takový projev neobrátí proti samotnému interpretovi? Co když to uslyší kolegové v práci? Šéf? Rodiče? Profesorka, ke které jdou zítra na zkoušku? Jasně, jim to může být jedno. Mají to na háku. Ale jakmile takovou věc vypustí do světa, resp. pověsí na internet, začne si žít vlastním životem a ti kluci už neudělají nic. Zvláštní je i hostování Suzanne Siren, která se tady stává jakousi submisivní felační mašinou, co člověk zapne a jede. No a že musíme poslouchat rýmy jako prach / strach, to už je taková masakrózní klasika.




Startuje hudební měsíčník Headliner

Vážení přátelé, drazí čtenáři, strašně moc se omlouvám! Vím, že jsem poslední dobou blog zanedbával, ale nebylo to tím, že by došel materiál. Toho je bohužel stále moc. A věřte mi, přál bych si, aby nebylo. Věnoval jsem se plně nové práci a protože s tím jdeme ve čtvrtek ven, už to můžu prozradit.

Chystáme hudební měsíčník. S masakry to nebude mít nic společného, půjde o pravý opak. Chceme lidem ukázat, že je okolo nás stále spousta kvalitní hudby. Mám tu čest býti šéfredaktorem redakce, ve které se sešli skvělí lidé. Měsíčník se bude jmenovat Headliner a bude k dispozici zdarma pro tablety a chytré telefony. Tahle platforma nám nabízí spoustu možností, nejlepší je, že bude hrát muziku offline. Pojedete metrem pod Vltavou a stejně si můžete pouštět videa a hudební ukázky.

Vy, kteří sledujete Hudební masakry dlouhodobě, víte, za koho tu ligu kopu. Za mladé kapely a klubovou scénu. A právě tohle budeme v časopise propagovat taky, každý týden se bude aktualizovat kulturní program klubů po celé republice včetně tipů, na co zajít a proč. Budeme rádi, když nás lajknete na Facebooku nebo budete sledovat stránky a fakt jsem zvědav, co na to budete říkat. Abych jen tak obecně neplkal, prozradím vám, o čem jsem do ve čtvrtek vycházejícího čísla psal. Například recenze na nové desky libereckých LRU a kapelu 100°C, reportáž z koncertu Lake Malawi a včerejšího vystoupení Simple Minds, ale to je jen asi dvacetina obsahu. Dále se můžete těšit na články o Depeche Mode, Likke Li, Daft Punk, nové desce Michala Kocába, rozhovor s Bratry Orffy, píšeme o novém projektu Jaromíra Švejdíka jménem Kafka Band, velký rozhovor s Jamesem Colem a spousta dalšího čtení.

Zabírá to hromadu času a děláme na tom od loňského května, ale věříme, že budete spokojení.

Těším se na vaše reakce a přeju příjemný víkend!




Silvestr s Marcelem

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem článku se musím omluvit, že teď blog trochu flákám. Důvod je prostý a už jej můžu prozradit – od května loňského roku pracujeme na vzniku hudebního měsíčníku. A protože se blížíme do finiše a brzy začne vycházet, je na něm paradoxně právě nyní nejvíc práce, kvůli které musely jít některé aktivity stranou. Ještě napovím, že půjde o pravý opak Hudebních masakrů, chceme čtenářům ukázat, že okolo nás je stále spousta kvalitní hudby, jen k ní občas musíme udělat pár kroků.

Tak, teď jsem se trochu vymluvil, proč poslední dobou na blogu vychází články v dlouhých intervalech, ale nyní už pojďme k věci. Kdo sledujete HM pravidelně, asi tušíte, jaký mám názor na Marcela Zmožka. Tenhle chlapík se i přes podprůměrnou muziku snaží uchytit v šoubyznysu a daří se. Český pasivní posluchač se spokojí s málem. Na Šlágr TV ať si jej klidně hrají, ale jako…všechno by mělo mít své limity. Nemá. Marcel nedávno získal poměrně solidní zářez na pažbě, když se objevil v silvestrovském vysílání TV Barrandov.

O TV Barrandov si můžeme myslet své, nicméně pozvat si do takového pořadu Evu Pilarovou a Marcela Zmožka a dát je vedle sebe, to už je opravdu úlet. Ten člověk je třetí liga, ale přesto jsme si jeho zpívání užili dosyta. Na internetu už se objevily komentáře diváků, že se pořad sice povedl, ale toho Zmožka prý tam bylo už fakt moc. A to si troufám tvrdit, že divák takového vysílání má tu náročnost nastavenou hodně nízko.

No, nebudu to protahovat. Pořad končil, na pódiu zpívá Marcel, Kateřina Brožová a Heidi Janků. V publiku sedí Eva Pilarová a tleská jim, Marek Vašut zatíná pěsti, jaká je to skvělá atmosféra a tak dál. Říkám si: „Co za blbce posadí Evu Pilarovou na židli, před ni postaví Marcela Zmožka a chce, aby mu tleskala?“ A ejhle, najedou titulky a jako hudební dramaturg je tam uveden sám mistr Marcel Zmožek. Najednou to všechno dávalo smysl, ten člověk zkrátka využil pořad k tomu, aby si udělal reklamu. Aby ze sebe prakticky udělal hvězdu večera. Klasický střet zájmů, v České televizi by tohle asi byl problém, ale soukromá stanice si to může dovolit.

Že v médiích na vedoucích pozicích občas sedí lidé, kteří tam nemají co dělat, protože vrcholem jejich vkusu jsou Céčka, na to už jsme si tak nějak zvykli. Nyní tady ale nastává situace, se kterou jsme se zatím nesetkali. Do důležité pozice se dostává samotný masakrózní muzikant. Netvrdím, že špatný hudebník bude i špatný dramaturg, ale to, co předvedl Marcel Zmožek, je zkrátka dramaturgie za hranou. Jasně, kdo má vkus, se na takový pořad prostě nedívá. Nicméně lidí bez vkusu je hodně a podle průzkumů se na silvestrovský pořad na Barrandově dívalo 700 000 lidí. U všech těchto diváků tak ze sebe podprůměrný interpret mohl dělat hodinu a půl hvězdu, protože ho zároveň nechali dělat dramaturga. A Eva Pilarová se na to dívala ze sedačky a tleskala.

Nabízí se otázka, jak k tomu mohlo dojít. Koho napadlo svěřit tak důležitou pozici, jakou je hudební dramaturgie silvestrovského večera, právě Marcelu Zmožkovi. A ejhle, programovou ředitelkou TV Barrandov je Markéta Zahradníková, jeho sestra. Aha.




Martin Jakubec – Či ma ešte miluješ

Vítejte v hudebních masakrech! Nacházíme se v podivném bezčasí mezi vánočními svátky a koncem roku. Moc se toho neděje, prakticky nic nevychází a hodnotit nějaké historické vykopávky se člověku taky moc nechce. A proto si dáme takový speciál a podíváme se pravděpodobně na nejhorší cover Beatles za poslední dobu.

Martin Jakubec se v HM už párkrát objevil, tak jistě není třeba představovat. Ve zkratce je to takový Brouk Pytlík, který rozumí všemu, od zpěvu přes produkci, vedení televize nebo právo až po politologii či ekonomií. Mediální štika a tygr v jednom. Tygroštika. No, spíš ten Brouk Pytlík. A protože je to především profesionální muzikant (sic!), čas od času potěší své fanoušky i trolly nějakým tím singlem. Většinou jde o repertoár na úrovni Šlágr TV, ale pouští se i do popmusic. Klip Či ma ešte miluješ je toho důkazem a varuju vás předem, je to hodně silná káva. A hlavně, to mějte na paměti, je to myšleno jako naprosto seriózní produkce, kterou prodává na desce. A vydržte do konce, stojí to za to.

My ještě jakž takž rozumíme textu (který je teda otřesný a nevychází rytmicky), ale když tohle na Youtube uvidí nějaký Angličan, bude se chechtat tomu, jak na východě przní Beatles. Asi jako nás baví Steklovata nebo Sandu Ciorba, stejně legrační se prostě dotyčnému bude zdát Martin Jakubec. Upřímně nevidím jediný důvod, proč dávat 40 euro za kompilaci Jakubce, když si za 300 Kč můžu koupit Let It Be od Beatles. Tady je prostě všechno špatně. Produkce, provedení, klip, zvuk, Jakubcův emocionální výkon. Ten chlapík se tváří všude stejně a je jedno, jestli zpívá o nešťastné lásce nebo mlze v tatranských lesích.

Martin Jakubec je zvláštní postavička, která na české scéně nemá obdoby. Slováci si z něj dělají nepokrytě legraci, stačí se podívat, kolik má fake profilů na FB. Především kvůli tomu broukpytlíkovství, ale ona i ta hudba spoustu lidí zlomí v pase. Právě proto je zvláštní, že člověk vyvolávající takové emoce vydává kvantum desek, prodává je za cenu opravdu hodně nad úrovní nabízené kvality a ještě ho to dostatečně živí. Nevkusu se prostě daří.

 




Stránka 1/65     1 2 3 4 5 ... 65