Dozvuky posledního dílu

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Když jsme si na konci června dali s pořadem na Streamu pauzu, netušil jsem, jaké reakce závěr vyvolá. Pokud to někomu uniklo, zde si to může zpětně pročíst. A je nesmírně fascinující, jak určitá skupina lidí (rozuměj uražený interpret a jeho fanoušci) nejen reaguje, ale jak mylně si vykládá poměrně jasně vyřčené myšlenky.

Na začátku všeho byl díl věnovaný městským slavnostem, kde jsem řekl názor, že radnice místo toho, aby podporovaly mladé kapely a například alternativní kluby a spolky a prostory, jejichž program může ve výsledku mít ohromný dopad na kulturu v regionu, raději jdou na jistotu a pozvou si na náměstí interprety, kteří nás strašili už kdysi v normalizačních estrádách. To je ve zkratce celá myšlenka, které jsme ten díl věnovali a kterou jsme taky chtěli dostat mezi lidi.

A pak už to jelo. Zpěvák samozvané legendy (nekecám, fakt si to napsali na web) Turba mi vyhrožoval pěstí mezi oči a zeptal se mě, co jsem na rozdíl od nich dal české kultuře. Situace se hrotila dál, fanoušci začali ječet, jak si můžu dovolit urážet  (co? kde jsem urážel?) někoho, kdo toho tolik dokázal, dokonce padly argumenty typu „pětadvacet let po revoluci nám chce zase někdo zakazovat poslouchat oblíbenou muziku,“ to teda nevim, jak je tohle mohlo napadnout. No a kruh se zase uzavřel díky zpěvákovi, který mě, asi posilněn o podpůrné komentáře fanoušků, rovnou přirovnal k Hitlerovi.

Aby bylo jasno, nic si z toho nedělám. Opravdu, že mi chce někdo rozbít ciferník a srovnává mě s Hitlerem, to spíš svědčí o jisté prostoduchosti dotyčného než o tom, že jsem něco udělal špatně. Ale je fascinující, kolik bahna jsou lidi schopní vyplodit na základě nepochopené myšlenky ohledně kulturního rozpočtu radnic, za kterou logicky i nadále stojím a považuji ji za správnou. Jestli mi něco Hudební masakry daly jakoby mimochodem, tak je to kvantum studijního materiálu co se psychologie týče. Tyto reakce o našem vkusu a přístupu k hudbě vypovídají dokonce víc než to, jaké desky jsou u nás nejprodávanější nebo co se točí v rádiích.

A navíc mám v hlavě ještě jednu věc. Zas a znova mě překvapuje ta logika argumentu typu: „A cos dokázal ty?“ Já kdybych měl na kritiku mé práce reagovat slovy: „A kolik článků jsi napsal“ nebo „nejdřív natoč svůj pořad, pak tě začnu brát vážně“, tak bych přece vypadal jako kolosální idiot. Nebo ne? Ach, ty internety…




Laťka směrem dolů opět posunuta

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Marie Pojkarová je takový evergreen. Jestli někdo na české scéně symbolizuje masakrózní hudbu, je to právě ona. Vydává desky, točí klipy, má zastupující agenturu, zkrátka ideální model. Její duet s Bohušem Matušem byl neuvěřitelný. Lidé kroutili hlavou nad faktem, že něco takového skutečně vzniklo a poprávu si za to vysloužila Zlatého Davida. Jenže pozor. Marie Pojkarová to dokázala a posunula hranici bizarnosti zas o kousek dál. Nemá cenu cokoliv říkat předem, posuďte sami.

Já se pokusím to nějak shrnout, protože si nejsem jistý, jestli jsem děj pochopil. Marie Pojkarová jde po ulici, potká ji Roman Skamene, dá jí bižu a kytku, ona jemu na oplátku podepsanou fotku a zároveň se nechá sbalit. Sedají do starého Volva, ale pan Skamene se s ní hned tak rozhádá, že paní Pojkarová uteče do azylové chaloupky pana Macury. Tam se jí snaží pan Skamene udobřit tím, že jí v mikrovlnce ohřeje koláčky. Konec. Jako…cože?

Že Skamene hraje v divných klipech, to už víme, viz Patrik Fox. Angažování fatálního řešiče a kovboje ze satelitu Zdeňka Macury je mi však záhadou. Snažil jsem se mu vyhýbat, nevěnovat čas někomu, kdo…komu vlastně? Co je zač? Jediný článek, který jsem o něm za poslední rok četl, byl psychologický rozbor J.X.Doležala, jinak nic. A on si mě stejně našel. Mimochodem, ten chlapík je robot, jak jinak si vysvětlit čas 1:18 a jeho dalekohledé vidění, ačkoliv dalekohled nemá? V tom klipu je víc divných věcí. Předně v něm hraje cena za Zlatého Davida. Je tu záhadný taxík, ze kterého vystupují jen a pouze zmlácené a ubrečené ženy. Pane Macuro, nechtěl byste proklepnout toho taxikáře? Nechtěl, Konáši, jsem příliš busy rozdáváním plyšových medvídků! Pak tu máme středobod světa v podobě azylové chaloupky. Je to trochu jako Cranachova Fontána mládí, vleze do ní strhaná žena a vyleze krasavice plná elánu. Asi si holky ohřály koláče v mikrovlnce. A vůbec, kašlu na to. Už jsem tomu bulvárnímu komediantovi věnoval dostatek prostoru, je čas to utnout.

Tohle je, co se klipu týče, ta nejdivnější věc, jakou jsem kdy viděl. Nechme se překvapit, zda to Marie Pojkarová překoná. Že to umí, dokázala už několikrát. A smutný fakt nakonec – natočení tohoto klipu mělo vlastního partnera, který to zacáloval. Ano, to je ta taxislužba, na jejímž konci není spokojený zákazník v cíli, ale rozbitá žena v chaloupce Zdeňka Macury.




Ještě pár slov k Show!

Vítejte v hudebních masakrech! Omlouvám se za výraznou prodlevu v publikování na blogu, ale měl jsem tolik práce, že zkrátka tenhle web musel jít trochu stranou. Dobrá zpráva je, že léto teď budu mít volnější a chci na blogování zase naplno vlítnout, tak uvidímě, snad to klapne.

Nicméně – dokud je to aktuální, rád bych podotknul ještě pár věcí, které zatím v masakrech nepadly. Na Streamu budete moci ještě týden sledovat dokument Show! věnující se dívčí skupině 5Angels. Režisér Bohdan Bláhovec předvedl vynikající práci, divákovi přiblížil fungování takového projektu a zároveň odhalil jeho povrchnost, omezený potenciál  a především bublinu, ve které  jeho účastníci od holek po manažera žijí.

Michal Mertl vychází z dokumentu jako negativní postava. A nutno říct, že po právu. Podle mě je však zároveň postavou velmi smutnou. Není pochyb, že 5Angels na něm stojí a padají. Bez něj by ta skupina nebyla, on by nebyl bez ní. Jenže on do toho stejně nevidí. Nešťastně volí své svěřenkyně, nešťastně volí spolupracovníky, naprosto nezvládá držet na uzdě selfpromo v podobě (ne)dohodnutých akcí a tak dále a tak dále. Ty holky prostě neumí zpívat, což dokument odhaluje hned opakovaně. Nemají pořádné písně, vrcholem jsou pro pana manažera skladby od Michala Davida, který mírně řečeno seká už třicet let jeden model normalizační diskotéky jak Baťa cvičky. Jestli chce mít ze svých holek produkt, který může aspoň koketovat s myšlenkou předskakování One DIrection, spolupráce s autory formátu Michala Davida pro něj musí být tabu. Na to nejsou od Chebu dál na západ nikde zvědaví, to jen my se tady opíjíme rohlíkem s nápisem Nonstop.

Dalším důkazem Mertlova neštěstí je, že nemá ani čich na úspěšné projekty. Muzikál se nehraje, pořad se nevysílá, v sekci koncerty mají holky vypsané akorát zpívání v obchoďácích, kde asi budou tancovat s kelímky Olmíků v ruce. Ten kalendář vystoupení je vůbec fascinující. U obou britských akcí je napsáno cancelled, což minimálně v případě festivalu British Summer Time neplatí, v ten den normálně jede, akorát si tam asi nepozvali 5Angels. Další nelogičnost je booking jednotlivých akcí. 5.7. mají holky napsáno „New York – Glam“ a to je všechno. To má být co? Klub Glam? Festival Glam? Motorest Glam? Google totálně mlčí, je absurdní, aby tři týdny před konáním profesionální hudební akce v New Yorku vyjely jako jediné informace ty, které si sami lidi od 5Angels napsali na svůj web. Že by další šidítko pro fanoušky a pro bulvár? Nedává smysl, aby 5. července byly holky v New Yorku, 6. v Londýně a 8. zase v USA. Tohle nedělají ani Rolling Stones s vlastním letadlem, natožpak holčičí skupina z Prahy, která koncem jara (a asi i předtím) zpívala akorát před obchoďáky vedle skákacích hradů. Samostatnou kapitolou je pak tzv. USA Tour. Nazvali to velkolepě, ale jestli jsem to dobře pochopil, holky budou objíždět letní tábory. Ale co tam? Webové stránky jednotlivých míst o nich nemají ani zmínku, některé koncertní sály dokonce uvádějí v ten samý termín úplně jiný program. Aspoň něco uvádějí, 5Angels mají na webu u USA Tour v polovině případů napsáno akorát: „Upřesníme.“ Hele, nechci vám radit, ale je polovina června. V Americe to nefunguje tak, že někam přijedete a zavoláte kamsi z automatu na nádraží, že hledáte pro dívčí skupinu na zítra vystoupení.

Tohle všechno jsou věci, které hrají proti 5Angels a jejímu managementu. Píárková mlha se stejně rozplyne a bude tu zase jenom ten unavený pan Mertl, který veze holky v dodávce do Mimoně, aby tam na náměstí pod pergolou zazpívaly na halfplayback. Smutná a komická figurka zároveň. Tak trochu Fantozzi českého šoubyznysu.




TWiiNS feat. Flo Rida – One Night Stand

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nemůžu uvěřit, že jsem na blogu ještě nepsal o TWiiNS. Tyhle dvě Slovenky totiž přinášely vždycky mdlou diskošku a místo normálního hraní dělaly spíš takové to pozlátko na firemních akcích, někde se představuje nová kolekce kabelek, tak nám teď jako kulturní vložka, drazí přátelé, zazpívají TWiiNS. A lup tam playback a dvacet minut holky na pódiu mezi roll-upy. Nevyčítejme jim, že to dělají, pokud si to lidi zaplatí, mají to mít. Druhá věc je obsahová stránka repertoáru a především hraní si na světovost, kterou se nám snaží s novým singlem podsunovat. Pojďme si to pustit:

Bráno čistě měřítkem návštěvníka diskotéky, asi to má nějakou hodnotu. Bezpochyby je to o třídu výš než Mr. Vee. Ale jinak? Opět disko bez obsahu, přeplácané aranže tahající za uši a ty holky se sice snaží, ale celé to působí spíš jako rutina než mezník v kariéře. Což je taky dáno tím, že jde pořád o slovenskou, nikoliv americkou produkci. Všimněte si třeba, že polovina záběrů evokujících léto se odehrává pod zataženou oblohou, včetně těch u bazénu. Tohle by si Mickey Finnegan pohlídal. Ale nejsou prachy, hotel máme do zejtra, musíme točit. Product placement samozřejmě nesmí chybět, tak si mezi sebe strčte balon a tancujte. Jak máme tancovat, když musíme mezi boky držet balon? To je jedno, prostě se nějak vrťte, ať je tam vidět to logo.

Bezpochyby nejzajímavější je spolupráce s raperem jménem Flo Rida. To samozřejmě je známé jméno, na druhou stranu je to i fachman, co dostal od slovenské produkce zaplaceno a výměnou jim něco za dvě hodiny zablekotal ve studiu. Je totiž absurdní, aby si sám dívky na základě staršího repertoáru vybral.

A teď přichází stará známá písnička. Zatímco Flo Rida už si jejich jméno druhý den asi nepamatoval, holky teď rozjíždí hru na světovost. V článcích se píše o tom, jak mají díky tomu prorazit v Americe, jaký je to úspěch, jak to otvírá bránu do světa. Snůška bulvárních keců, holky nasedly na letadlo, vrátily se do Bratislavy a zase jedou po staré ose – tuhle zpívají v poker clubu, támhle na párty časopisu Playboy, pak se objeví na přehlídce svatebních šatů. Tak já nevim, co teda ta Amerika? A tady se vracíme k samému začátku, spolupráce s Flo Rida (Flo Ridou?) byla prostě klasický vypočítavý tah, marketingová vějička, jak dodat sám sobě trochu toho západního pozlátka. Na návštěvníky diskoték to může fungovat, ti si chtějí akorát zakroutit zadkem. Ale novinář tohle musí prokouknout a místo chvalozpěvů na průnik dvou Slovenek do hitparád v USA by si měl uvědomit, že je všechno při starém – zítra pějí na playback někde v poker clubu v Plynárenské ulici. Flo Rida neFlo Rida.

No a masakrózní tečka na závěr. Produkci obstaral Johnny Kortis. Pamatujete? Ano, to je kluk, co má na svědomí tuhle perlu.




Rapway – Vysaj mne

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nedá se nic dělat, opět se vrátíme ke klukovi, který si říká Sunalchemy. A aby to nebylo málo, opět se podíváme na jednoho z řady wannabe hip hoperů. Poslechneme si kluky, kteří si říkají Rapway a protože svět je malej a hudební rybníček je ještě menší, Sunalchemy si je někde odchytl a začal jim dělat produkci. Rapway jsou rebelové všech rebelů a pimpové všech pimpů, proto se nebojí žádných témat a vypustili do světa singl o orálním sexu. Hostuje v něm Suzanne Siren, kterou znáte z kapely Sunalchemy.

Těžko říct, co vedlo k natočení takové skladby. Nejsem puritán, ale přecijen se nabízí otázka, jestli tak obrovská sexuální otevřenost není spíš reakcí sexuální frustrace. V šestnácti jsem si myslel, že když budu mluvit hodně o sexu, tak sex přijde za mnou. Dneska už jsem velkej kluk. Rapway jsou velcí kluci. Ale jejich projev je poněkud pubertální. Jasně, můžeme tvrdit, že každý rapuje o tom, co chce. Co cítí. O tom žádná. Ale nabízí se otázka, jestli se právě takový projev neobrátí proti samotnému interpretovi? Co když to uslyší kolegové v práci? Šéf? Rodiče? Profesorka, ke které jdou zítra na zkoušku? Jasně, jim to může být jedno. Mají to na háku. Ale jakmile takovou věc vypustí do světa, resp. pověsí na internet, začne si žít vlastním životem a ti kluci už neudělají nic. Zvláštní je i hostování Suzanne Siren, která se tady stává jakousi submisivní felační mašinou, co člověk zapne a jede. No a že musíme poslouchat rýmy jako prach / strach, to už je taková masakrózní klasika.




Stránka 1/66     1 2 3 4 5 ... 66